Co když talent vašeho dítěte neleží na hřišti?

Možná tedy nemusíme talent dítěte co nejrychleji najít. Možná mu potřebujeme především vytvořit dostatečně pestrý svět, ve kterém ho může postupně objevovat samo.

Talent navíc nemusí být na první pohled vidět. Když dítě krásně zpívá nebo rychle běhá, jeho nadání si všimneme poměrně snadno. Jenže existuje spousta schopností, za které se medaile nerozdávají. Jedno dítě dokáže neuvěřitelně dlouho a soustředěně něco tvořit. Jiné má hlavu plnou příběhů. Další si všímá drobných detailů, které ostatní přehlédnou. Některé dítě dokáže dát skupinu dohromady, jiné má obrovskou trpělivost. Další pořád zkoumá, jak věci fungují, nebo miluje barvy, stavění, přírodu, hudbu či nejrůznější pokusy.

Možná právě v těchto obyčejných chvílích vidíme první náznaky toho, co jednou bude silnou stránkou našeho dítěte. Nemusíme to hned pojmenovat. A už vůbec z toho nemusíme okamžitě dělat výkon. Stačí si toho všimnout a dát dítěti možnost pokračovat.

Když začneme přemýšlet o kroužku pro dítě, velmi často nás jako první napadne sport. Fotbal, hokej, gymnastika, atletika, plavání, tanec… A je to dobře. Děti pohyb potřebují. Potřebují běhat, skákat, učit se ovládat svoje tělo, překonávat samy sebe a zažívat radost z pohybu. Někdy si ale říkám, jestli při tom trochu nezapomínáme na všechny ostatní schopnosti, které budou naše děti v životě potřebovat. Protože ne každý talent se projeví gólem, rychlostí nebo medailí.

Co když ještě vůbec nevíme, v čem je naše dítě dobré?

U malých dětí se často ptáme: Na co má talent? V čem je dobré? Co mu půjde? Možná je ale ještě brzy hledat odpověď. Malé dítě totiž především potřebuje dostávat příležitosti. Zkoušet, objevovat, sahat, tvořit, mluvit, ptát se, stavět, míchat, malovat, poslouchat, pozorovat. Něco pokazit a zkusit to znovu.

Jak máme zjistit, že dítě miluje malování, když nikdy nedostane do ruky štětec? Jak zjistíme, že ho fascinuje příroda, když nemá příležitost ji zkoumat? Jak objevíme jeho úžasnou fantazii, když bude pokaždé dostávat přesný návod, podle kterého má něco vytvořit? A jak zjistíme, že umí skvěle komunikovat, vyprávět, spolupracovat nebo hledat neobvyklá řešení, pokud pro to nedostane prostor?

Dovednosti, které se špatně měří

Vedle talentu existuje ještě jedna oblast, na kterou při výběru aktivit pro děti někdy zapomínáme. Jsou to dovednosti, které možná nevypadají tak efektně, ale v dospělém životě je používáme každý den.

Umět říct, co potřebuji, domluvit se s ostatními, poslechnout si jiný názor, nebát se přijít s vlastním nápadem. Umět se rozhodnout, hledat řešení, když první pokus nefunguje, požádat o pomoc nebo naopak pomoc nabídnout. Spolupracovat, dokončit něco, co jsem začal, a přijmout, že moje řešení může vypadat úplně jinak než řešení člověka vedle mě.

To všechno jsou schopnosti, které se děti učí postupně. A velmi často právě při činnostech, které z pohledu nás dospělých vypadají jako obyčejné hraní nebo tvoření.

Když dítě něco vyrábí, není důležitý jen výsledný obrázek nebo výrobek. Musí se během práce rozhodovat. Vybrat si materiál, barvu nebo postup. Něco mu nemusí vyjít a musí vymyslet, co s tím. Může potřebovat pomoc a musí si o ni říct. Vedle něj pracuje jiné dítě, které má úplně jiný nápad. A někdy se musí o materiál podělit, počkat nebo se domluvit.

To jsou drobné situace, kterých si možná ani nevšimneme. Přesto právě v nich děti trénují dovednosti, které budou potřebovat celý život.

"A co jste dnes vyráběli?"

To je otázka, kterou jako rodiče pokládáme úplně přirozeně. Chceme vědět, co dítě na kroužku dělalo, a krásný výrobek, který si přinese domů, je příjemným a hmatatelným výsledkem. Jenže někdy je mnohem důležitější to, co si dítě domů přinese a co vůbec není vidět.

Možná dnes muselo samo vymyslet, jak něco udělá. Možná zjistilo, že jeho první nápad nefunguje, a muselo hledat jiný. Možná se domlouvalo s kamarádem. Možná se odvážilo sáhnout na materiál, který mu byl nejdřív nepříjemný. Možná poprvé řeklo před ostatními svůj nápad. Možná smíchalo něco, co se "nemělo", a objevilo úplně nový výsledek. Nebo bylo dvacet minut tak zabrané do práce, že vůbec nevnímalo svět kolem sebe.

Nic z toho si nevystavíme na lednici. Přesto právě tyhle malé zkušenosti mohou být tím nejcennějším, co si dítě z aktivity odnese.