A kdy jste na řadě vy?
O duševní hygieně, odpočinku a čase jen pro sebe
Když se řekne péče o duševní zdraví, možná si představíme terapii, meditaci, jógu nebo dokonale klidný večer s knihou. Jenže péče o sebe může vypadat mnohem obyčejněji. Může to být večer s kamarádkami, hodina tvoření, procházka, chvíle, kdy něco děláme rukama a hlava může na chvíli vypnout. Setkání, při kterém si dovolíme mluvit také o sobě. Nebo aktivita, která vlastně vůbec není "užitečná" – jen je nám při ní dobře.
A možná právě tyhle malé chvíle potřebujeme do běžného života dostávat častěji. Protože zejména jako mámy máme jednu zvláštní schopnost: postarat se o všechny. A sebe nechat až nakonec.
Péče o sebe není další položka na seznamu
"Musíš si taky někdy odpočinout." "Udělej si čas sama na sebe." "Měla bys víc myslet na sebe." Možná jste některou z těch vět už někdy slyšely. A možná jste si při ní pomyslely: Výborně. A kam přesně to mám ještě vměstnat? 😄
Když je člověk zvyklý starat se o ostatní, dokáže se paradoxně i z péče o sebe stát další povinnost. Měla bych cvičit. Měla bych meditovat. Měla bych chodit ven. Měla bych méně koukat do telefonu. Měla bych dřív chodit spát. Měla bych mít nějaký koníček.
Jenže duševní hygiena nemusí být další disciplína, ve které budeme podávat výkon. A nemusí ani u každého vypadat stejně. Pro někoho je to hodina o samotě s knihou. Pro někoho káva s kamarádkou, práce na zahradě, sport nebo tvoření. Někdo potřebuje ticho a někdo naopak společnost lidí, se kterými se může smát a mluvit úplně o všem. Podstatné je možná něco jiného – mít ve svém životě chvíle, během kterých po nás nikdo nic nechce.
Když jsme mámy, snadno se ocitneme až někde na konci
S příchodem dětí se naše priority přirozeně změní. Najednou je tu někdo, kdo nás opravdu potřebuje. A zejména v prvních letech může být velmi snadné zvyknout si, že vlastní potřeby počkají.
Dám si kávu, až uspím dítě. Najím se, až nakrmím děti. Sednu si, až uklidím. Půjdu spát, až připravím věci na zítřek. A ono to většinou nějak funguje. Jenže "až bude všechno hotové" je v rodině termín, který prakticky neexistuje. 😄 Vždycky se najde ještě něco.
Čas pro sebe proto nemusí být odměnou, kterou si smíme dopřát až ve chvíli, kdy máme všechno ostatní dokonale zvládnuté. A nemusí to být ani celý volný den, wellness, masáž nebo víkend bez dětí. To všechno zní krásně, ale ruku na srdce – jak často je něco takového reálně možné?
Možná proto stojí za to přestat čekat na velkou příležitost a začít si všímat těch malých. Půl hodiny, kdy jdu sama na procházku. Káva, kterou tentokrát opravdu vypiju teplou. Večer s kamarádkami. Hodina tvoření. Chvíle, kdy nechám telefon v jiné místnosti. Odpočinek nemusí být velký, aby se počítal. A hlavně nemusí být produktivní.
Někdy pomůže zaměstnat ruce
Právě tohle mě v poslední době baví pozorovat na různých setkáních a workshopech. Mohou na první pohled vypadat úplně odlišně, a přesto mají něco společného.
Při workshopu Klíče k paměti jsme pracovovali se smysly, předměty, vůněmi a vzpomínkami. Nešlo jen o samotnou aktivitu. Smyslový podnět se stal cestou ke vzpomínce, emocím, sdílení a zastavení.
Na našem well-being setkání jsme zase udělaly něco, co běžně připravuji dětem. Vytáhly jsme rýži, kinetický písek, vodní perly a další materiály – a tentokrát jsme k nim neposadily děti. Posadily jsme se k nim samy. 😄
Přidaly jsme sushi, něco dobrého do skleničky, povídání a hlavně svolení nemuset nic vytvořit. Mohly jsme stavět a tvořit, ale stejně tak jsme mohly jen mačkat kinetický písek nebo nechat materiál protékat mezi prsty. Ruce byly zaměstnané a hlava měla na chvíli možnost vypnout.
A podobnou myšlenku v sobě může mít i úplně obyčejné tvoření. Třeba když si sedneme k větvičkám, listům a dalším přírodninám a začneme z nich vyrábět podzimní věnec. Výsledek je samozřejmě příjemný bonus – odneseme si něco hezkého domů. Ale možná není tím jediným, co si odnášíme. Někdy je stejně cenná ta hodina nebo dvě, kdy sedíme, tvoříme, povídáme si a naše pozornost je konečně chvíli právě tam, kde jsme.
Péče o sebe může mít spoustu podob
A to je možná to hlavní. Nemusíme všechny odpočívat stejným způsobem. Někoho uklidní ticho, jiného společnost. Někdo potřebuje pohyb, jiný si sednout a něco vyrábět. Někdo si odpočine s knihou, jinému udělá dobře povídat si s dalšími lidmi, sdílet zkušenosti nebo zavzpomínat. A někdo možná potřebuje zabořit ruce do kinetického písku, dát si sushi a skleničku něčeho dobrého. 😄
Duševní hygiena nemusí mít předepsanou podobu. Důležité je spíš postupně poznávat, co pomáhá právě nám.
A někdy potřebujeme být chvíli také někým jiným než mámou. Mám ráda svoje děti. A přesto můžu chtít strávit večer bez nich. Ty dvě věty si nijak neodporují. Stejně jako můžeme svoji rodinu milovat a současně potřebovat chvíli, kdy nejsme nikomu k dispozici.
Čas bez dětí není odmítnutím rodičovství. Je to prostor, ve kterém se můžeme znovu potkat také samy se sebou – s tím, co nás baví, co potřebujeme, o čem chceme mluvit a jak se vlastně máme. A nemusíme se během té chvíle naučit "správně odpočívat". Možná úplně stačí, když si připomeneme jednu jednoduchou věc:
I my jsme na seznamu lidí, o které se potřebujeme starat.
Takže… kdy jste na řadě vy?
Nemusíte si kvůli tomu rezervovat wellness pobyt. Nemusíte začít meditovat každé ráno v pět. A rozhodně nepotřebujete další seznam věcí, které od zítřka budete dělat lépe. 😊
Možná si jen zkuste položit jednoduchou otázku: Co mi dělá dobře, i když z toho vůbec nic není? A potom ještě jednu: Kdy jsem to naposledy udělala?
Pokud je odpověď "už ani nevím", nemusíte čekat, až bude doma uklizeno, práce hotová, děti větší a kalendář prázdnější. Protože ten správný okamžik, kdy už po nás nikdo nebude nic potřebovat, možná jen tak nepřijde.
Ale malá chvíle může. A možná právě tou stojí za to začít. 🤍
Chcete si takovou chvíli dopřát?
Některá naše setkání zaměřená na zastavení, tvoření, smysly a čas pro sebe nás ještě čekají. Pokud vás tedy při čtení napadlo, že by vám právě taková chvíle přišla vhod, budu ráda, když se přidáte. 🤍
Můžete si s námi vyzkoušet trochu netradiční well-being se smyslovým hraním pro dospělé, nebo naopak zpomalit při tvoření podzimního věnce. Každé setkání je jiné, ale jedno mají společné – na chvíli odložit běžné povinnosti, zaměstnat ruce, potkat se s ostatními a udělat si čas také samy na sebe.
Aktuální termíny a všechny informace najdete na letáčcích níže. Další připravované akce, workshopy a novinky průběžně zveřejňuji také na svých sociálních sítích.
